Jarmila Palivcová - Carmen z Bezdědic

2020-08-21 08:34:56 | Květuše Ernestová ©

Rok 2020 přinesl dvojité jubileum bezdědické rodačky, bývalé přední mezzosopranistky Janáčkovy opery v Brně, Jarmily Palivcové. Mimořádně talentovaná umělkyně, majitelka sytého barevného hlasu velkého rozsahu, jenž byl schopen jemných dynamických odstínů i velké dramatické naléhavosti, se narodila před pětadevadesáti lety 22.února 1925 v Bezdědicích u Hostomic v okrese Beroun.

Aniž by dokončila příbramské gymnázium byla jako patnáctiletá přijata na Pražskou konzervatoř do třídy barytonisty Jana Hilberta Vávry (1988-1950), sólisty Národního divadla v Praze a žáka kdysi přítele Emy Destinnové Dinha Gillyho v Paříži a slavného italského tenora Mattia Batisttiniho.

Soukromě se pak zdokonalovalo u dalšího letošního jubilanta, vášnivého dalmatského pěvce, Tina Pattiery (1890-1966). Ještě jako posluchačka konzervatoře zpívala v Jihočeském divadle, tehdy v Táboře, jako sedmnáctiletá Ježibabu v Rusalce (1942-1944), krátce působila v Plzni, až byla angažována do nové Velké opery 5. května v Praze (1945-1949). Zde jí bylo nabídnuto mnoho příležitostí, které umožnily rozvoj jejího velkého hereckého talentu.

V divadle, ve kterém působili vynikající režiséři (Alfréd Radok, Václav Kašlík, Karel Jernek či Jiří Fiedler) vytvořila Děčanu ve Smetanových Braniborech v Čechách, Pavlínu a Dafné v Pikové dámě, Azucenu ve Verdiho Trubadúru, archanděla Gabriela v Českých jesličkách Jaroslava Křičky nebo Kláru d´Almanza v inscenaci Prokofjevových Zásnub v klášteře, které Václav Kašlík uvedl pod názvem Maškaráda.

Poprvé zde zpívala Bizetovu Carmen (17.9.1948). Není bez zajímavosti, že pozdější ředitel dnešní Základní umělecké školy Josefa Slavíka Hořovice Viktor Kristián, působil v tom období ve Velké opeře 5. května jako sbormistr.

V roce 1948 přijala nabídku nově jmenovaného šéfa Janáčkovy opery v Brně Zdeňka Chalabaly a stala se sólistkou této moravské scény. Zde vytvořila stěžejní postavy altového a mezzosopránového oboru českého i světového repertoáru. Vysoce ceněny byly kreace této temperamentní pěvkyně v Janáčkových operách Její pastorkyňa, Osud, Výlety páně Broučkovy či Příhody Lišky Bystroušky, nejraději však zpívala Dvořákovu Káču a Verdiho princeznu Eboli.

Často hostovala na domácích i zahraničních scénách. V pražském Národním divadle prezentovala svoji Isabellu, Carmen, Azucenu, Ježibabu, Amneris, ale také Fibichovu Vlastu v derniéře Nedbalovy a Paloušovy incenace Šárky s legendární Marií Podvalovou v titulní roli a Beno Blachutem jako Ctiradem.

V Berlíně a ve Vídni dostala nabídku k angažmá, ale odmítla. Významná byla také její koncertní činnost, ráda zpívala Dvořákovy Biblické písně a Novákovy Balady. Její hlas je možno slyšet v nahrávce legendární Libuše dirigenta Františka Jílka, kde zpívá Radmilu, nebo v nahrávce Janáčkovy opery Osud, kde exceluje jako šílená Matka, kterou také premiérovala v říjnu 1958 na scéně brněnského divadla.

Prvním manželem nositelky vyznamenání Za vynikající práci Jarmily Palivcové byl český herec a dlouholetý člen činohry Národního divadla v Praze Martin Růžek (1918-1995). V roce 1955 spojila svůj život s dalším českým hercem a členem činohry Státního divadla v Brně Josefem Karlíkem (1928-2009).

Zemřela půl roku po jeho smrti v sobotu 22. května 2010 v brněnském domově pro seniory Kociánka. Právě před deseti lety.

Květuše Ernestová ©