Jan Konvalinka: Hádat se nebo se dohodnout?
2022-11-11 06:00:00 | Mgr. Jan Konvalinka ©
Vážení a milí. Ačkoliv jsem původně nechtěl, došlo mi, že je na čase, abych se i já vyjádřil k poslednímu zasedání zastupitelstva. Nepřišlo mi původně příliš vhodné dále rozviřovat situace, které ve veřejnosti mohly zanechat spíše smutek nežli nadšení z nastartování nové spolupráce mezi politickými subjekty v zastupitelstvu pro nové volební období.
Mgr. Jan Konvalinka, starosta Příbrami.
(Foto Mgr. Jaroslav Hodrment ©)
U veřejnosti toto první zasedání plné různých osobních exhibic určitě zanechalo pocit trapnosti, který alespoň já při kontaktu s občany vnímám.
V tomto článku se zastavím u nejvíc diskutovaného tématu, a to jednacího řádu zastupitelstva. Dovolím si takový menší exkurz do minulosti, kdy zastupitelstvo zvolené pro volební období 2014-2018 jednalo podle jednacího řádu, který byl schválen v roce 2007 a pouze k němu byly přijaty 2 dodatky, a to v roce 2015 a v roce 2017. Nikoho z tehdejších zastupitelů, kteří jsou zastupiteli opět, nenapadlo na předpisu cokoliv měnit.
V roce 2018 zastupitelstvo zvolené pro období 2018-2022 schválilo jednací řád, který byl po obsahové stránce v podstatě totožný s předcházejícím jednacím řádem, a za dobu volebního období k němu přijalo jeden dodatek.
Nyní si dovolím vyjádřit se k přijatým usnesením, která byla nebo nebyla ve vztahu k jednacímu řádu přijata a k požadavkům, které byly dále vzneseny na úpravu „písařských chyb“.
Zásadní problém vidím v tom, že návrh jednacího řádu obsahoval odkaz na již neexistující zákon, a to zákon o ochraně osobních údajů, který byl nahrazen novým právním předpisem. Jednalo se o chybu, která zcela oprávněně zaslouží kritiku, nicméně na tuto chybu upozornil úředník, který doplňoval důvodovou zprávu k předkládanému bodu. Chybovat je lidské a pokud si chybu uvědomíme, upozorníme na ni a je včas sjednána náprava, pak by se mohlo nebo spíše mělo konstatovat, že je vše v pořádku. Nemohu se však ztotožnit se způsobem předkládání pozměňovacích návrhů a s některými návrhy už vůbec. Je velice těžké reagovat na jednotlivosti, které byly návrhu jednacího řádu vytýkány, které však měly být posuzovány v kontextu celého textu.
Součástí výstupu jednoho z opozičních zastupitelů bylo i jakési jazykové okénko. Jeho požadavek na změnu slova „dohodování“ na „dohadování“, protože ho to úplně „tahá za uši“ a při jednání se přece dohadujeme, považuji za obzvláště tristní. Lze z toho volně dovozovat, že dotyčný se bude po následující roky spíše dohadovat, než aby usiloval o dohodu. Dovolil bych si odkázat na velice pěkný článek paní Anny Černé ze dne 11. května 2018, zveřejněný v Lidových novinách (autorka tohoto článku v té době pracovala v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR). Z tohoto článku jednoznačně vyplývá rozdíl mezi těmito slovy a rozdíl při jejich užívání. Dohady jsou množné číslo substantiva dohad, které může mít význam domněnka nebo také dohadování, hádka. Podstatné jméno dohoda má význam dojednání, dorozumění. Často jde o smlouvu, úmluvu veřejného charakteru. S dohady je spjato sloveso dohadovat se, které znamená jednak domýšlet se, tušit, jednak (a to častěji) přít se, smlouvat. S dohodou souvisí jak frekventované dokonavé sloveso dohod-nout (se) – tedy smluvit, ujednat, dojednat, sjednat; shodnout se, domluvit se (dohodnout změnu stanov, dohodnout se na společném postupu, koaliční strany se dohodly na jediném kandidátovi). Přídavná jména dohadovací a dohodovací, užívaná ve spojení se slovy řízení, komise, výbor jsou jakoby zaměnitelná. Nicméně cílem řízení by mělo být vyřízení neshod, sblížení odlišných postojů, přijetí dohody o společném postupu. Zastupitelstvo se neschází proto, aby se jednotlivé subjekty navzájem dohadovaly, handrkovaly, přely (přestože k tomu, jak je vidět, bude docházet), ale proto, aby dohodlo, vyjednalo, domluvilo pro všechny přijatelné řešení. V tomto kontextu je tedy vhodnější používat slovo dohodovací, a to i když se úmysl nezdaří.
Možná se Vám zdá naprosto absurdní, že se zde tak dalece věnuji tak okrajovému tématu – a máte pravdu. Sám se divím tomu, že se věnuji takové hlouposti. Nicméně v tomto duchu je potřeba vnímat i většinu pozměňovacích návrhů, které jsou svojí povahou opravdu absurdní. Na příkladu rozdílu slov dohodovací/dohadovací jsem chtěl ukázat, že pokud by cílem pana zastupitele bylo najít shodu, dohodu na úpravě jednacího řádu, mohl své připomínky předat dříve, předem a mohlo se o nich předem společně jednat, kdy mohlo dojít k vyjasnění si kontextu jednotlivých bodů jednacího řádu.
A nyní již k samotným pozměňovacím návrhům, které byly nebo nebyly schváleny:
Zastupitelstvo schválilo doplnění článku 12 odst. 2 s tím, že v první větě bude doplněno za slovo také: „obrazový a“.
Připomeňme si, jak zněla navrhovaná věta: O průběhu zasedání zastupitelstva se pořizuje zápis, dovolí-li to technické prostředky také zvukový záznam, který slouží pro vyhotovení zápisu ze zasedání zastupitelstva a po ověření zápisu je tento zvukový záznam zlikvidován.
Důležité je si uvědomit, že zvukový záznam je vyhotovován pro účely zápisu. Nyní se tedy bude pořizovat obrazový a zvukový záznam a já si dovoluji politovat paní zapisovatelku, která má vyhotovovat zápis. Do schválení jednacího řádu paní zapisovatelka vyhotovovala zápis tak, že před sebou na obrazovce viděla zápis, který píše, měla u sebe písemné poznámky a zároveň poslouchala zvukový záznam. Nyní na obrazovce místo zápisu, který má psát před sebou uvidí obrazový záznam. Pravděpodobně budeme muset paní zapisovatelce pořídit asi další monitor, aby někde viděla zápis, který vytváří.
Samozřejmě, že je to absurdní a paní zapisovatelka si obrazový záznam nikdy nepustí, protože by nemohla napsat zápis, ale pak nerozumím důvodu, proč se má obrazový záznam pro účely vyhotovení zápisu pořizovat a následně likvidovat.
Zastupitelstvo nepřijalo usnesení o vypuštění článku 11 (Výbory) z jednacího řádu zastupitelstva. Předkladatel pozměňovacího návrhu argumentoval tím, že to vše je přece uvedeno v zákoně o obcích a je to tady jen duplicitně.
Já v žádném případě nechci nijak podceňovat schopnosti a možnosti jednotlivých členů zastupitelstva. I pro zastupitele platí zásada – neznalost zákona neomlouvá. Ale proč zastupitelům neulehčit situaci, aby věděli, co zastupitelstvo může a našli by to na jednom místě? Pokud každý zastupitel ve svém volném čase najde tolik prostoru pro studium nepřeberného množství právních předpisů, které při svém rozhodování potřebuje, pak před ním opravdu smekám. Jsem rád, že tento návrh neprošel a zastupitelé tak nemusí ke každému nahlédnutí do jednacího řádu mít k ruce také zákon o obcích.
Zastupitelstvo schválilo zrušení odst. 3 v článku 10. Zde je možné s předkladatelem souhlasit, smysl odstavce je v podstatě zahrnutý do schvalovaného programu, i když občan nemusí vědět, že pro jeho dotazy na zastupitele slouží bod ve schvalovaném programu s názvem – diskuse, interpelace, závěr. Zrušený odstavec hovořil o projednání všech bodů programu zasedání, kdy v tomto případě bylo myšleno projednání bodů, ve kterých je rozhodováno o konkrétní věci a přijímáno usnesení. V tomto případě je tedy vhodné nevysvětlovat předpis striktně pouze podle jazykového/gramatického (tedy přímočarého) hlediska, ale i podle systematického (tzn. umístění v textu) a logického (především logického výkladu opaku apod.) hlediska.
Zastupitelstvo dále schválilo nové znění článku 9 odst. 2 v tomto znění: „předsedající má právo v případě, že o slovo žádá občan, který mu není znám, požadovat po občanu, aby prokázal, že jde v jeho případě o občana uvedeného v předchozím odstavci.“
Původní text upravoval situaci, kdy občan není nikomu z členů zastupitelstva znám – tedy ne pouze předsedajícímu. Došlo tím tedy k tomu, že když občana předsedající nebude znát a ostatní zastupitelé ano, pak záleží vždy na předsedajícím. Nicméně zde by se nemusely vyskytovat nějaké zásadní problémy.
Zastupitelstvo dále schválilo nové znění článku 9 odst. 1, kdy fakticky došlo k upřesnění kdy mohou občané vznášet své dotazy. Jednalo se o návrh, který je poměrně srozumitelný a vystihuje stávající praxi aplikovanou při zasedání zastupitelstva.
Zastupitelstvo dále schválilo nové znění článku 7 odst. 6 – fakticky jde o schválení znění, které bylo shodné s předkládaným návrhem, pouze došlo ke změně pořadí vět.
Zastupitelstvo dále schválilo sloučení odst. 19 a odst. 20 v článku 6) do jednoho odstavce v tomto znění: Pokud jednání probíhalo nejméně 90 minut a přihlásí-li se člen zastupitelstva o přestávku v trvání do 15 minut – je předsedajícím vyhlášena bez hlasování.
Pozměňovací návrh byl sice schválen, nicméně je potřeba si uvědomit, že v návrhu šlo o 2 různé věci – o přerušení zasedání na nezbytnou dobu nebo vyhlášení přestávky.
Pokud se podíváme na umístění těchto původních ustanovení v textu, pak je zřejmé, že původní odst. 19 reagoval na ukončení rozpravy, kdy před hlasováním bývá obvyklé, že na základě projednávaných skutečností mohou jednotlivé politické subjekty přehodnotit svůj původní názor, a mohou se pokusit s ostatnímu subjekty v rámci přerušeného zasedání na nezbytnou dobu (zde navrhovaná doba 30 minut) dohodnout širší podporu.
Oproti tomu odst. 20 hovořil o přestávce, která může být v podstatě aplikovatelná kdykoli – samozřejmě mohlo se během ní dohodnout to, co v rámci přerušení zasedání, ale v praxi byla obvykle využívána z praktičtějších důvodů (i zastupitelé jsou lidé, kteří mají fyziologické potřeby).
Zastupitelstvo také schválilo změnu znění článku týkajícího se technických poznámek. Pozorný občan, který zasedání sledoval, si musel všimnout, že technická poznámka se nám tak v průběhu jednání stala prostředkem k „předběhnutí“ řádně přihlášených zastupitelů do diskuse, a to ve smyslu: zastupitel si našel odpověď na internetu, tak ji hned sdělí, a přece nebude čekat, až na něj v normální diskusi přijde řada. Jestli to byl původní záměr, to nevím. Dostali jsme se tak hluboko zpátky do minulosti, kdy technické poznámky byly právě kvůli tomuto účelu zneužívány. Nyní již nikdo neví, co je technická poznámka a je evidentní, že bude sloužit jako prostředek k přednostnímu vyjádření se k věci, což mi připadá vůči ostatním zastupitelům minimálně nekorektní.
Zastupitelstvo schválilo také vypuštění části textu v článku 6 odst. 8: „a rozhodne o formě diskuse“. Myšlenka, která byla v této části věty zakotvena je dle mého názoru asi tato: předsedající rozhodne, zda bude probíhat diskuse ke každému bodu zvlášť nebo zda v sobě bude diskuse v některých případech zahrnovat i více projednávaných bodů, které spolu souvisí. Pro představu – toto rozhodnutí o formě diskuse bylo vždy aplikováno v případě předkládaných informací z rady, kdy předsedající rozhodl, že v tomto případě nebude realizována diskuse, neboť jde toliko o předkládání informací, a prostor pro zastupitele je v bodě „různé“ – pokud je v programu schválen, kdy zatím tomu tak bylo vždy.
Zastupitelstvo také schválilo zrušení odst. 3 v článku 6 – kdy předkladatel toto odůvodňoval duplicitou textu. Rád bych podotkl, že odst. 2 tohoto článku hovoří o tom, že zastupitelstvo jedná o návrzích předložených v programu a o návrzích předložených až na zasedání zastupitelstva, o kterých může být jednáno pouze tehdy, jestliže jejich zařazení do programu členové zastupitelstva schválí. Odst. 3 pak stanovil způsob, jakým se toto zařazení provede – což však bylo aktuálně zrušeno, takže to, že o zařazení se rozhoduje hlasováním nám bohužel zmizelo. Můžeme napříště třeba vrhat kostkou.
Pokud jste dočetli tento text až sem, máte můj obdiv. Muselo to být pro vás stejně vysilující jako pro všechny zúčastněné nekonečná rozprava o jednacím řádu. Hodinu jsme jednali o tom, jak budeme jednat. Jestli tohle je nový styl příbramské politiky, máme se všichni na co těšit. O dalších - daleko důležitějších - tématech někdy příště.
Jan Konvalinka, starosta
Mgr. Jan Konvalinka ©