Josef Vacek: Přijde Příbram o svoji originální expozici?

2020-11-24 09:34:04 | Mgr. Josef Vacek ©

Příbramská regionální identita se vždy vytvářela přenášením hodnot z minulosti a uchováváním dědictví našich předků. Typickým příkladem je třeba naše hluboká úcta k baroknímu dědictví na Svaté Hoře nebo k industriálním památkám hornického dědictví na Březových Horách.

Galerie Františka Drtikola.
(Foto Mgr. Jaroslav Hodrment ©)

Péče o jejich zachování se v polistopadovém období stala prioritou našeho města a jeho občanů, stejně jako představitelů profesních a spolkových komunit. Tato péče se měla stát odrazem naší vzdělanosti, vyspělosti a hodnot, které vyznáváme. A byla zároveň výzvou, jak překonat jedno z velkých traumat „popřevratové“ Příbrami. Výčitkám, že jsme nedokázali zabránit necitlivé likvidaci historických částí města prováděnou v šedesátých letech v oblasti Rynečku, Karlova náměstí, Svatojánské a Plzeňské ulici, včetně zbourání židovské synagogy. Po listopadu 1989 jsme si říkali, že podobné architektonické a kulturní „barbarství“ již nesmíme v Příbrami nikdy připustit.

V době mého starostování v roce 2000 otevřelo město Příbram v historickém objektu Ernestina stálou výstavu věnovanou životu a dílu slavného rodáka Františka Drtikola. Expozice vznikla po dlouhých a složitých jednáních ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým muzeem v Praze, které vlastní rozsáhlou sbírku Drtikolových prací. Na základě smluvního vztahu mezi oběma zúčastněnými stranami se město Příbram zavázalo k pokrytí všech finančních nákladů souvisejících s vytvořením stálé expozice fotografií, věnovaných tomuto světově známému autorovi. Zároveň jsme souhlasili, že umělecké řešení bude zcela v rukách odpovědných pracovníků UMPRUM Praha, konkrétně, že scénář stálé výstavy vytvoří Jan Mlčoch ve spolupráci s Jitkou Štětkovou. Architektonické řešení bylo zadáno arch. Pavlu Kolíbalovi a arch. Evě Reitingerové. Soubor faksimilií z let 1901-1935 ve velikosti originálů ze sbírek UPM vytvořil Petr Dörfl. Komisařkou výstavy byla ze strany města jmenována bývalá ředitelka Galerie Františka Drtikola Hana Ročňáková.

Zpracovatel dokumentace a návrhu uměleckého řešení výstavy Jan Mlčoch musel prohlédnout, popsat a vyfotografovat všechny architektonické, uměleckořemeslné a řemeslné prvky tehdejšího Zámečku-Ernestina. A určit, jaká část této budovy se bude pro potřeby stálé expozice děl Františka Drtikola hodit. Velmi důležitou součástí smlouvy byl také závazek Města Příbram, že bez souhlasu odpovědných pracovníků UMPRUM Praha nebude provádět žádné nekvalifikované zásahy do této expozice.

Se „znepokojením“ jsem proto přijal informace, že nový ředitel Galerie Františka Drtikola Bc. Jan Freiberg zahájil demontáž této trvalé expozice. S tím, že výstavní koncepce již neodpovídá současným uměleckým požadavkům a je údajně zastaralá. Jeho nevratné kroky byly navíc prováděny svévolně a bez jakéhokoliv souhlasu UPM Praha. A vzhledem k tomu, že uvedená expozice nebyla nikdy převedena do majetku Galerie Františka Drtikola, tak i bez souhlasu vlastníka města Příbram. Nový ředitel prostě nastoupil do svojí funkce razantně a bez vědomí jakýchkoliv regionálních souvislostí začal nešťastně likvidovat zavedenou stálou expozici, věnovanou jednomu z velkých příbramských rodáků. Možná se mu třeba nelíbil spíše konzervativní styl Drtikolovo expozice navržený Janem Mlčochem, možná mu mohla výstava připadat „nudná“. Na druhou stranu zahájit manažerské a kurátorské působení v galerii „bleskovou“ likvidací zavedeného výstavního prostoru není opravdu šťastným krokem. Navíc v objektu, který aktuálně nabízí mnoho volných prostor pro alternativní pojetí pohledu na Drtikolovo dílo (třeba nově uvolňované prostory po expozici III. Odboje). Navzdory této skutečnosti mělo přesto dojít pod záminkou instalace nové výstavy "Drtikol / Pinkava // Pinkava / Drtikol" k likvidaci původní expozice navržené Janem Mlčochem. Přímo na webových stránkách Galerie Františka Drtikola se totiž objevila informace: „že vernisáž výstavy Drtikol / Pinkava // Pinkava / Drtikol, přesouváme kvůli covidu na 12. listopadu 2020, a rovněž z důvodu rozsáhlejšího zásahu architektů do expozice (sic)“.

V tomto stavu „akutní“ nouze jsem proto písemně požádal starostu města Mgr. Jana Konvalinku, aby učinil kroky a opatření, které tomuto nevratnému kroku zamezí. A byl jsem potěšen, že vahou jeho autority byly prováděné práce na demontáži „Drtikolovo stálé expozice“ zastaveny. Nicméně, i tak jsme stále ve stavu „poziční války“, k jejímuž ukončení je třeba provést řadu politických a právních kroků. V této chvíli je jisté, že ani Jan Freiberg a také ani Odbor kultury MěÚ Příbram, o plánovaných změnách s tvůrci staré expozice a zaměstnanci UPM dopředu nejednali. Neexistuje žádná dohoda o zrušení expozice, ani o případném použití některých jejich výstavních prvků v nové expozici "Drtikol / Pinkava // Pinkava / Drtikol". To je poměrně zásadní informace, jakákoliv „změna“ obsahu může být totiž prováděna pouze po předchozím souhlasu jednotlivých tvůrců expozice. Podobným způsobem byli opomenuti také Drtikolovo dědici, kteří se po úmrtí paní Erviny Bokové v roce 2005 stali novými vlastníky autorských práv k jeho dílu. A byla to právě dcera Ervina Boková, která zřízení původní expozice s radostí uvítala a městu Příbram vyšla významně vstříc zejména v otázce autorských práv. Uvedenými kroky Bc. Jana Freiberga došlo v posledních týdnech k významnému poškození vztahů a zájmů města Příbram jak ve vztahu k UPM Praha, tak k Drtikolovo dědicům.

Pro vedení galerie jsou nutné nejen odborné kunsthistorické znalosti, ale také manažerské dovednosti a dobré ekonomické schopnosti, včetně empatie ke „kulturnímu dědictví“ regionu. V kontextu událostí posledních týdnů mne proto počínání Jana Freiberga přijde jako „nepochopitelné“. Myslím, že přišel čas, aby vedení města a pracovníci městského úřadu razantně vstoupili do probíhajících událostí. A pokusili se napravit co ještě napravit jde. Byl bych opravdu nerad, aby město Příbram v oblasti kultury opět „zplakalo nad výdělkem“. Podobně, jako v relativně nedávné minulosti. Tehdy jsme díky malé prozíravosti a nekompetentnosti některých politiků a úředníků přišli o vrcholná umělecká díla Jakuba Obrovského „Vraždící Odysseus“ a Vincence Makovského „Merkur“, veřejně vystavená v příbramských parcích. Jednalo se o mistrovské sochy, které mělo město Příbram, díky dobrým osobním kontaktům, dlouhodobě zapůjčené z Národní galerie Praha. Proto opravdu nechci, aby se třetím z těchto smutných příběhů stala „likvidace“ trvalé expozice z díla Františka Drtikola.

Mgr. Josef Vacek

Mgr. Josef Vacek ©