www.turistika-brdy.cz | www.spolekvectvrtekcz | www.ohkpb.cz | www.kdno.cz |

Svatohorské schody a město Příbram

2014-08-13 08:04:22 | PhDr. Věra Smolová ©

Na webových stránkách Svaté Hory, připravující se o nadcházejícím víkendu 16. a 17. srpna na poutní slavnost, se objevila tato zpráva: „Dne 9. srpna 2014 po mši sv., která bude v 7:00 hod., budou znovu otevřené svatohorské schody. Děkujeme městu Příbram, které financovalo opravu.“

Foto

Je to zpráva velmi strohá v porovnání s tím, jakou událostí bylo otevření zrekonstruovaného barokního schodiště v roce 1993. Na rekonstrukci tehdy přispěly největší částkou příbramský okresní úřad, Arcibiskupství pražské a příbramská radnice a oprava byla financována také z veřejné sbírky. Nyní se slavnostní znovuotevření nekonalo, místo něj si tedy připomeňme historii svatohorského schodiště od jeho skromných počátků.

Původní svatohorská kaple stála odpradávna na příbramských obecních pozemcích a patřila k zdejšímu záduší sv. Jakuba Většího. Byla svatyňkou, o jejíž potřeby se již počátkem 16. století starala příbramská městská obec, která k tomu účelu věnovala trvalý výnos z několika svých polí. V dobách renesančních se Svatá Hora stala oblíbeným místem nejen zdejších sousedů z řad řemeslníků, havířů a rolníků, ale i drobných šlechticů, kteří se v Příbrami tehdy velmi rádi usazovali. Většinou to byli protestanté, ale „Milou Matičku Boží“, jak říkali, prostě měli rádi a věřili v její pomoc. Mimořádnou pozitivní energii tu totiž cítili všichni (a mnozí pociťují dodnes). Několik let po Bílé Hoře přišli do Příbrami jezuitští misionáři provádět panovníkem nařízenou rekatolizaci a navázali na dávnou tradici uctívání Panny Marie v této kapli. Díky vlivu zdejší, nyní již katolické šlechty se císař rozhodl předat Svatou Horu v srpnu 1647 jezuitům do správy. Bylo kolem toho hodně sporů a bouřili se i Příbramští a hlavně zdejší děkan, kteří na Svaté Hoře nikoho cizího nechtěli. Paradoxem bylo, že Příbrami, zubožené třicetiletou válkou, společensky a hospodářsky velmi pomohl právě ohromný počet přicházejících poutníků, nocujících a stravujících se ve městě a nakupujících svíčky, růžence, knížečky, perník a další věci.

Všechny pozemky, na nichž vedly cesty na Svatou Horu, jezuité odkoupili. Cestu z Příbrami dali urovnat a kde byla příkrá, tam nechali udělat nekryté dřevěné schody a na příhodných místech i sedadla pro odpočinek poutníků. Podél schodů vedla ještě cesta. V určitých vzdálenostech byly postaveny kříže s namalovanými obrazy z umučení Páně. První zmínka o schodech pochází z 8. prosince 1658, kdy příbramský děkan Byndiš přivedl z města na Svatou Horu procesí po 200 stupních čili schodech, ústících v dnešní Dlouhé ulici (nikoliv kousek nad ní, jak je tomu dnes).

Nové dřevěné schody s okenními otvory a dveřmi a s 318 stupni, které byly postaveny nalevo od schodů starých, nechal na svůj náklad vybudovat roku 1670 hrabě Aleš Vratislav z Mitrovic, prezident české komory a tehdejší nadřízený královského horního města Příbramě. Kněžna Mansfeldová z Dobříše dala schody ohradit zdmi a pokrýt střechou. Časem kvůli schodišti vznikly mezi jezuity, majiteli sousedních nemovitostí a příbramským magistrátem spory, protože schody ničila voda stékající ze sousedních domů a pozemků, usazovali se v nich žebráci a byly znečisťovány. Stejně jako v současnosti i tehdy se našli nenechavci, kteří v noci kradli ze schodů trámky a prkna.

Je tomu právě 300 let, kdy byly schody v takovém stavu, že potřebovaly neodkladnou opravu. Příbramský magistrát se na ně šel podívat a vyzval jezuity, aby schody dali do pořádku. Představený Svaté Hory chtěl, aby je opravila obec, jejíž obyvatelé a návštěvníci je nejvíc užívali. Nedohodli se, a tak byly od roku 1714 před úplnou zkázou zachraňovány menšími správkami hrazenými z příspěvků dobrodinců.

V březnu 1726 se svatohorský superior obrátil na magistrát s žádostí o poskytnutí potahů k dovozu dříví pro chystanou stavbu nového schodiště. Příbramská obec mu vyšla ochotně vstříc a ještě slíbila, že dá nalámat sto sáhů kamene, který dá na své útraty dovézt a zpracovat. Přislíbila, že je ochotna na opravy těchto schodů přispívat i v budoucnu a věnovala na jejich výstavbu 600 zlatých.

Dne 29. července 1727 se konala ohledně stavby schodů úřední komise. Za město se dostavili nejvyšší představitelé města, Svatou Horu zastupoval její superior a další dva kněží. Přítomni byli majitelé sousedních pozemků, Václav Kvis a Celestýn Hlasivec. Superior nejprve prokázal, že stávající dřevěné schody a cesta vedle nich leží na jezuitských pozemcích. Hlasivec dovolil, aby se po dobu stavby na jeho pozemku lámal kámen a pálilo se vápno a věnoval kus svého pole. Kvis odstoupil kout zahrady a svolil, aby okna ze schodů vedla do jeho zahrady. Strpěl okap ze střechy schodů a slíbil udělat pro dešťovou vodu buď podzemní odpad nebo kamennou dlažbu, aby voda neškodila ani schodům, ani jeho domu.

Stavbu schodů prováděl podle svých plánů stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer. Byly vyměřeny přímou linií od jezuitského dvorce ke kapli sv. Maří Magdaleny. Měly být honosné, ale nakonec pro nedostatek prostředků byla zvolena levnější varianta výstavby. Většinu dřeva darovala kněžna Mansfeldová z Dobříše. Na poslední chvíli se přihlásili i další dobrodinci, z nichž největším byl Václav Ignác hrabě Vratislav z Mitrovic, který odkázal na stavbu schodů 500 zlatých. (Hnědou mramorovou desku s rodovým znakem, kterou nechal zhotovit pro budoucí pamět svých rodičů i svoji v roce 1717, si lze dosud prohlédnout v bazilice ve zdi vpravo od dveří do kaple P. Marie ustavičné pomoci). Díky darům netrvala stavba schodů ani dva roky.

Když v roce 1750 věnovala obec na opravu nových schodů dalších 100 zlatých a 200 zlatých na výstavbu Svaté Hory, dovolil na oplátku svatohorský superior vystavět na levé straně svatyně oratoř, z níž mohli primátor, konšelé, rychtář a obecní starší přihlížet bohoslužbám.

Vždycky bylo velmi náročné udržovat tyto schody v dobrém stavu. Rozpustilá mládež je ničila (i v roce 1834!) a kramáři, kteří v nich prodávali své zboží, dělali do jejich střechy velké otvory, aby na svůj krámek lépe viděli. Pravidelné opravy znamenaly značná vydání, mrzutosti, stížnosti, ale i projevy dobročinnosti. V roce 1851 například daroval příbramský provazník Matušovský 43 kamenných schodů, aby mohly být nahrazeny ty, které se ztratily. Spodní část schodů za portálem byla už dlouho bez střechy a zdi tu byly chatrné. Část schodů mezi domky v Dlouhé ulici byla tedy zrušena a proměněna v uličku. Portál byl znovu postaven. Zbytek schodů chátral dál, a když Svatou Horu v roce 1861 převzali redemptoristé, měly schody vemi špatné střechy a z obou stran jim chyběly omítky. Postupně byly opravovány, a to opět z příspěvků dárců, mezi nimiž byla prakticky pokaždé příbramská obec.

V dnešní době osobních automobilů, městské hromadné dopravy a pohodlných cest by se mohlo zdát, že svatohorské schody jsou přežitkem a zbytečnou finanční zátěží. Vše se ale nedá poměřovat penězi. (Podobné zastřešené schodiště z města nahoru do mariánské poutní svatyně mají v bavorském Pasově, a jak se o ně starají!) Zvlášť v našem městě, jehož podstatná část historického jádra vzala neuváženým jednáním předchozí generace za své, je třeba zbývající památky opatrovat. Jak vyplývá ze starých archivních záznamů, nakonec to bylo vždycky hlavně město Příbram, které ze svých prostředků schody zachraňovalo. Doufejme, že tomu tak bude i v letech příštích, protože zdejší drsné podnebí se Svatou Horou ani se schody nemá slitování, o nenechavých lidech ani nemluvě.

V sobotu 9. srpna 2014 představený Svaté Hory – administrátor P. Jan Sokulski -opravené schody po ranní mši prostě jen odemkl. Kdo chce, ten po nich už zase může na Svatou Horu přijít.


PhDr. Věra Smolová ©


REKLAMA

Město Příbram
Počasí

Podporujeme

Divadlo Antonína Dvořáka Příbram a Kino Příbram

Doporučujeme!

Spolek ve čtvrtek

REKLAMA

Starožitnosti, antik Chod

© Mgr. Jaroslav Hodrment
Webhosting a domény od GIGASERVER.CZ
Právní doložka