www.turistika-brdy.cz | www.spolekvectvrtekcz | www.ohkpb.cz | www.kdno.cz |

Jak dobří starostové řídili město Příbram

2015-07-21 07:59:15 | PhDr. Věra Smolová ©

Po roce 1848 Příbram přestala být vrchností pro několik sousedních vsí a dvorů svého panství, které si koupila v roce 1584. Zrušením poddanství však město nepřišlo o vlastní velkostatek. Příjmy z jeho pronájmu, z výnosu městských lesů a městského pivovaru zajišťovaly základní chod obecní pokladny.

Foto

Příbram před rokem 1885.
(Zdroj foto PhDr. Věra Smolová)

Město řídil purkmistr (měšťanosta) volený ze zámožných měšťanů, kteří se ukázali být dobrým hospodářem na svém, takže se předpokládalo, že budou dobře hospodařit i s obecním majetkem a nebudou mít potřebu tento majetek rozkrádat.

František Koller, zámožný mydlář a velmi hodný člověk (i když prý „beze všeho rozhledu“) se stal příbramským purkmistrem roku 1850. Musel ustát panující drahotu základních životních potřeb, kdy se chudým musel dokonce rozdělovat chléb na náklady města, aby nepomřeli hladem. Bachovský absolutismus ještě ke všemu potlačoval jakékoliv projevy svobody ducha a češství. Koller několikrát chtěl svůj těžký úřad opustit, ale bylo mu vyhověno až v roce 1859. Zemřel v prosinci 1877 ve věku 75 let a ze svého majetku odkázal pět pivních várek obecným školám. Z jejich výnosu se měl o Vánocích pořizovat nový oděv dětem chudých rodičů. Dalších 1000 zl. odkázal na ošacení chudých dětí příbramské opatrovně.

V únoru 1862 byl purkmistrem zvolen Maxmilián Bradáček, velkostatkář a majitel několika domů, jenže už 14. února 1863 zemřel. Vystřídal ho kupec a poštmistr Karl Hail, zvaný už starostou. To znamená člověkem, který se pořád musí o něco starat a má s tím starosti. Starostování vždy bylo osobní obětí na oltář vlasti.

V roce 1864 byl ale starostou zvolen MUDr. Kristián František z Alemannů, který byl i ředitelem nemocnice a velmi se angažoval v sociální oblasti. Zemřel však už krátce před vypuknutím epidemie cholery v roce 1866. Ve funkci starosty se pak dlouho neohřál ani velkoobchodník Josef Wimmer a znovu byl zvolen Karel Hail, který hned od začátku svého druhého starostování hledal cesty, jak zajistit městu dostatečné příjmy, a to nejprve z kukusů – podílů na dolování.

Až do roku 1848 byly podíly privátních spolutěžařů, mezi nimi i města Příbramě, vypláceny i s ažiem, tedy s příplatkem, který vznikl z rozdílu mezi stanovenou hodnotou a na trhu dosaženou cenou. Pak jeho vyplácení v tichosti přestalo. Po poradě s Hailem přišel na prvním sjezdu těžířstva 29. října 1867 příbramský městský pokladník Alois Kulhánek za velké pomoci Eduarda Klesczyňského, c. k. úředníka ve Vídni, který před rokem 1855 zastával místo měřiče na zdejších horách (znal jejich výnosnost a sepsal o dějinách příbramského dolování skvělou knihu), s tím, že podle práva má horní erár zadržené ažio zaplatit.

Věc musel řešit soud, který po několika letech straně privátních podílníků toto právo přiřkl. Náhrada za jejich 10 11/32 kukusu činila 250 000 zlatých za roky 1848 až 1867. První lhůta po uhrazení útrat a výloh byla mezi soukromníky rozdělena v roce 1871.

Příbramská obec dostala ze svých 4 kukusů 16 090 zl., příbramská kostelní pokladna z 2/3 kukusu 2111 zl., příbramský ústav chudých z 2/3 kukusu 2170 zl., příbramská školní pokladna z 1/3 kukusu 1085 zl., březohorská školní pokladna z 1/3 kukusu 1085 zl., právováreční měšťané ze 2 kukusů 845 zl. atd.

Podle zákona z 29. července 1871 měl napříště každý závod, nacházející se na obecní půdě i se svým ředitelstvím, odvádět daně těm obcím, na jejichž půdě se nalézá. Ministerstvo orby připsalo roku 1875 podle zákona 80 procent přímých daní odváděných zdejším horním závodem březohorské, bohutínské a jiným obcím, příbramské obci pak dvacet procent. Finanční zemské ředitelství v Praze ale roku 1879 rozhodlo, že se má Příbrami, kde je sídlo horního ředitelství, odvádět 20 procent, a 80 procent rozdělovat na polovinu mezi obec příbramskou a březohorskou. Roční příjem města z hor činil až 40 000 zl.

Třeba v roce 1883 mělo město i příjmy z nájmu střelnice, z městských lázní, užitek z pivovaru, z týdenních a výročních trhů, ze čtyř kukusů, z přiškolených obcí, činže z pronajatých pozemků, za prodané ovoce, ovocné stromky, za trávu, za rákos, kmenové dříví, za vrbiny, za polenové dříví, za prkna, chvojí a třísky, za pařezy, užitek z rybníků a za prodaný kámen z okolních lomů. Mělo úroky z jistin veřejných fondů, od soukromníků, peněz zákupních, z pivního krejcaru, nájem z dušnického dvora a pivovaru, nájem z občovského dvora, ze skorotínského dvora, a výnos ze školních fondů.

Významné místo zaujímala městská spořitelna, založená roku 1861. Její přednostou byl starosta města. Veškeré zisky spořitelny byly používány pro obecně prospěšné podniky. Za celou dobu své existence až do roku 1910 svými značnými dary umožnila např. stavbu městské opatrovny a sirotčince, chudobince a tělocvičny. V letech 1890–1893 si postavila vlastní budovu, v níž pak sídlilo i muzeum a radnice (ta je v ní dosud).

I tak ale musely být roku 1850 zavedeny tzv. obecní přirážky k oficiálně vyměřeným přímým daním, tj. k pozemkové, domovní, činžovní a výdělkové dani. Bez nich nebylo možné město budovat, zvládnout obecní výdaje a udržet ho bez dluhů. V roce 1876 například byly povoleny ve výši 20% k přímým daním. V roce 1885 byly vypsány obecní přirážky ve výši 15%, kterými Hail rozhodl krýt schodek v hospodaření města, který činil 15 000 zl. Pro srovnání: v okrese Příbram se obecní přirážky toho roku pohybovaly mezi 3 až 32%.

Město prozíravě investovalo velkou část peněz do rozvoje škol (pro ně byly určeny další, tzv. školní přirážky ve výši většinou 10%), do veřejně prospěšných staveb. Skromnost ve všem byla ctností, každý výdaj se pečlivě zvažoval. Město se nezbavovalo svého majetku, který mohl přinášet sebemenší zisk. Kdo zbytečně utrácel, a to i v soukromí, byl považován za velkého hříšníka.

Jako každý měl i poctivý Hail, možná i díky své prudké povaze, ve městě své nepřátele, i když mu nebyla cizí ani dobročinnost - část svého platu například odváděl chudým. Ustál i pád okresní záložny roku 1875 a udržel správu města pevně ve svých rukou. Těžce ho však zasáhla tragédie, kterou způsobila katastrofa na dole Marie 31. května 1892. Zemřel 22. června 1893 na sešlost věkem. Bylo mu 74 let.

O město se pak vzorně staral i Blažej Mixa, starosta v letech 1895 až 1909. I on během svého života prožil několik tragédií. Když mu v roce 1876 během několika týdnů zemřely čtyři malé děti na záškrt a spálu, dokonce na čas rezignoval na veřejný život…To už je ale jiný příběh.


PhDr. Věra Smolová ©


REKLAMA

Město Příbram
Počasí

Podporujeme

Divadlo Antonína Dvořáka Příbram a Kino Příbram

Doporučujeme!

Spolek ve čtvrtek

REKLAMA

Starožitnosti, antik Chod

© Mgr. Jaroslav Hodrment
Webhosting a domény od GIGASERVER.CZ
Právní doložka